Ve středu jsme vyjeli na tu letos už druhou noční plavbu. Naložili jsme s Dominikem Rychlý šunt (malá plachetnička Evropa) . Cestou z klubovny domů jsme zjistili, že jsme zapomněli ploutev, kormidlo a pínu.Tak jsme doma naložili děcka a bagáž a jeli znovu do klubovny. Cestou jsem zjistil, že jsem doma nechal klíče od lodi. Tak jsme se pro ně vrátili. Na noc jsme kotvili u našeho oblíbeného mola. Byli tam nějací rybáři s děckama a jeden asi 12-ti letý kluk skočil po hlavě z mola do vody a přitom do ruky chytil kapra. Fakt jsem to viděl na vlastní oči. V noci děcka nemohly spát (údajně kvůli mému chrápání, což je určitě blbost - mě to nevzbudilo), tak sedli do kánoe a až do 5 do rána se projížděli po přehradě. Pak jsem vstal, šel si zaplavat, a oni šli spát. (Do půl sedmé, kdy jsem vyplul a je to zase vzbudilo). Ráno mi vyprávěli jak ta noční plavba byla úžasná, jak pádlovali chvílema do kopce a pak zase z kopce... tak nevím, jestli už byli v deliriu nebo jestli to náhodou nesjeli po přepadu dolů a pak zase zpátky. Pak jsme nabrali Bínovy, ti se taky chtěli projet v kánoi ale převrátili se. (Těsně poté, co jsme si na svačinku dali utopence) Aspoň jsme zjistili, že kanoe je nepotopitelná, i když je totálně plná vody. Rychlý šunt si užili Bóža s Frigem a pak i Danielka. Docela jim to jde. Bělunek tam pořádal závody a oni se mezi ně pořád pletli. Ty závody nějak pořád ne a ne odstartovat, tak nevím, jestli jim neseděl počet lodí, nebo co...V každém případě, já jsem se na Rychlý šunt nakonec vůbec nedostal, neboť jsem musel zachraňovat ty Bínovy, kteří se převrátili hodně daleko od nás. Při vybalování nám jeden spacák spadl do vody. Pak jsem si přibouchnul prsty zadníma sklápěcíma dveřma od Tranzita. A když už jsme konečně byli sbaleni a připraveni k odjezdu tak Dominik, že prý nemá brýle a mobil. Tak zpátky do kánoe a na plachetnici. Mobil i brýle se našly ale zato jsem u této akce někde pozbyl všechny klíče od lodi, které teď ne a ne najít. Tak to byla naše slavná noční plavba, která, pravda, byla snad poprvé bez bouřky. (Ta přišla teprve s několikahodinovým zpožděním po našem návratu) Ale děcka jsou nadšené, že něco takového ještě nezažili...