Psal se rok 2005, měsíc březen. Před námi byla již 3. návštěva Uprchlického tábora Vyšní Lhoty. S blížícími se Velikonocemi probíhaly přípravy na to, jak dětem různých národností tak trochu přiblížit naše “české” jaro.

Konečný návrh vypadal tak, že se dětem rozdají pingpongové míčky simulující kraslice. Poté, co je dle své fantazie pomalují (nejhezčí “kraslička” bude vyhodnocena), projdou s takto připravenými míčky několik stanovišť, na kterých byl vždy připraven nějaký úkol.Moc jsme se na děti těšili.

Jaké tedy bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že program bude třeba trochu poupravit, protože místo dětí si s námi přišlo “hrát” asi třicet dospělých jedinců všech možných národností! Ale ještě větší překvapení bylo, s jakou vervou se všichni tito dospěláci vrhli do malování vajíček. A bylo na co koukat! Nejlepší kraslice dostaly odměnu ve formě gumových bonbónů a slunečních brýlí, kterých ale nakonec bylo dost pro všechny zúčastněné.

Zbytek dopoledne byl ve volném stylu. Utvořily se skupinky a část dobrovolníků vesměs ženského pohlaví se snažilo dorozumět rukama nohama rusky s kroužkem drsně vypadajících mladíků :o); kousek vedle se zase už plynulejší angličtinou navazovaly kontakty se sympatickými černoušky, kteří po celou dobu nesundali a vystavovali na odiv své nové brýle (dokonce si odmítli sundat visačky :o).

Z počátku jsme byli trošku nervózní, jak nás “dospěláci” přijmou, ale myslím si, že byli perfektní a celá tato akce měla své zvláštní kouzlo, zažili jsme zase něco nového, bavili jsme se my i oni a určitě bych řekla, že naše návštěva měla úspěch :o).

Ale snad příště zase děti - ahoj !

Míša